Co se stane, když se člověk začne ve vztazích, po návratu k partnerovi (nebo jinému bližnímu svému), vracet k dobré vzpomínce častěji než ke špatné?
A co se stane, dá-li člověk přednost přítomnosti před vzpomínkami, a v případě, že vzpomínku z praktických a jiných důvodů potřebuje, nebude hodnotit, zda je dobrá nebo špatná?

Emoce

 
Emoce jsou kořením života. Je snadné splést si koření s potravou.
Badarala

To nejdůležitější

Nejdůležitější věcí v rodině a jejím nosným základem je vzájemná láska manželů, tedy ženy a muže, z pohledu dětí vzájemná láska rodičů.
Nejdůležitější není - jak si může moderní svět možná myslet - láska rodičů k dětem, tedy rodičovská láska. Ta sama rodinu energeticky živit nedokáže. Láska muže a ženy to dokáže.
Čím volněji a hlouběji proudí láska mezi rodiči, tím klidněji, šťastněji a více plní života se děti cítí. Láska k dětem má totiž základ ve vzájemné lásce rodičů a je pak v rodině něčím jako doplňkem manželské lásky.
Dokonce i v případě rozvedených rodičů je nejdůležitější vzájemná úcta, která je v podstatě formou lásky, nebo jejím předpokladem. I tehdy (tedy u dětí rozvedených rodičů) toto pravidlo nebo, chcete-li tento řád lásky funguje.
A každým (i částečným) vyléčením vztahu muže a ženy, léčíme i jejich děti. A naopak, nemoci a potíže dětí mají velmi častou, ne-li nejčastější příčinu ve vztahu jejich rodičů.
                                                                                                Josef Hájek, Badarala

"Dobrou náladu s sebou!"

 Dobrou náladu s sebou...

...bývá v různých obměnách napsáno na pozvánkách a plakátech.

Čím víc dobré nálady s sebou si člověk snaží přinést, tím horší nálada ho obvykle, dříve či později, dostihne. Bývá běžné, že ve skupině dobronáladníků se najde jeden či více kazičů nálady, kterým jaksi připadne Černý Petr a tuto afektovanost se snaží rozbít. Podvědomě chtějí nastolit rovnováhu a přirozenost.

Duchovní hledači a duchovně pokročilí (tedy spíše "pokročilí"), kteří se rozhodli, že stanovisko dobré nálady s sebou nefunguje, zaujímají rádi jiná stanoviska: všeobjímající - otevřené - neutrální - přítomnost prožívající atd... Nehodící se škrtněte. Všechna tato stanoviska jsou v principu stejné hlouposti. Snahy nějakým vnitřním postojem eliminovat jiné, nežádoucí věci. Nejčastěji věci, které člověk sám v sobě odmítá, stydí se za ně, případně není vůbec ochoten tyto připustit. Všechna tato  stanoviska vytváří strnulost a v konečném důsledku afektovanost různého druhu. Zvláště duchovní afektovanost bývá - alespoň dočasně - roztomilá, dlouhodobě však čím dál víc otravná a pro mnoho lidí  (pochopitelně) až nesnesitelná. Milý duchovní hledač při setkání s touto reakcí velmi rád sklouzne do oblíbeného postoje duchovní nadřazenosti, pocitu (ale skutečně jen pocitu...) vlastní pokročilosti, neboť druzí nemohou rozumět jeho úrovni, neb se jeho lotosových nohou nebeských ze sklepů svých ani dotknouti nemohou...A dále pak se ukájí prohlubováním svých stanovisek a v konečném důsledku prohlubováním odmítání reality.

Malinké dítě nemá stanovisko dobré nálady, prostě ji má nebo nemá. Nemá ani duchovní stanoviska a nezaobírá se tím, ve kterém duchovním patře se zrovna vyskytuje - jestli je dost hluboko, vysoko či daleko. Dokázat spojit v sobě toto malé dítě a zároveň rozvinout schopnost v pravou chvíli sám pro sebe - v případu zájmu či potřeby případně i pro jiného - vidět a pojmenovat, co se děje, osobně považuji za příznak skutečné pokročilosti, a bývám občas překvapen, u kterých lidí se znenadání projeví.

Vážení přátelé, přijměte pozvání na systemické a rodinné konstelace, které vedu, a vězte, že jste svobodni přijít s jakýmkoli vaším postojem i nepostojem.

                                                                            :-)  Badarala